Jdi na obsah Jdi na menu
 


Reportáž o správcování na rozhledně

29. 9. 2007

Reportáž o správcování na rozhledně

 

 

Filip Hoschel, který dělal správce na rozhledně o prázdninách, si vzal na září dovolenou. Obecnímu úřadu tak vystal problém koho dát na rozhlednu v září. Pan starosta logicky volal hned mne a nakonec jsme se domluvili, že si rozhlednu vezmu na starost. Potíž byla v tom, že v září byly dvě soutěže v požárním sportu, které jsem nemohl vynechat, a tak jsem 8. září poprosil rodiče, aby mě zastoupili. Situace se opakovala i o čtrnáct dní později – soutěž v Hýskově a tentokrát to odnesla moje přítelkyně. Jinak jsem provoz rozhledny zařídil a rád bych o tom něco napsal.

 

 

Nutno podotknout, že jsem s klíči první den přicházel k bráně rozhledny poněkud roztrpčený tím, že několik hodin budu sedět na židli a nikdo nepřijde. V okamžiku, kdy jsem otevřel vrata, vyřítil se ze zálohy pan Duchoslav. Pravděpodobně tam už nějakou dobu čekal na to, jestli starosta na rozhlednu někoho pošle. Pan Duchoslav dělal správce od otevření rozhledy do začátku prázdnin, kdy si přestal rozumět se starostou. Se správcováním praštil a našel si za sebe náhradu – již zmiňovaného pana Hoschela.

 

 

Pan Duchoslav mi vysvětlil, jak se to všechno s tím správcováním má a dal mi do začátku nějaké instrukce. Asi po hodině odešel a já tedy začal úřadovat. Kupodivu přišli i nějací lidé, už si přesně nepamatuji, mohlo jich být tak kolem deseti. Tak jsem něco vydělal a domů odcházel s pocitem, že to nějak zvládnu a možná se ani nudit nebudu.

 

 

Problém nastal druhý den. Hasiči z Přílep pořádali soutěž a já tam musel zkrátka jít, protože jinak by se nedalo postavit soutěžní družstvo. Den na rozhledně byl tedy v režii mých rodičů. Celkově jim přišlo odpoledne kolem třiceti lidí vesměs normálních, ale nešel se i jedinec, který na ochozu pozoroval okolí hodinu a půl (sic!). Možná byl tolik uchvácen krajinou, že nechtěl jít dolů. Podle popisu však pravda asi bude jinde. Možná bylo pro mou mámu lepší, že s ní na rozhlednu šel otec.

 

 

V neděli 9. září jsem už byl zase na rozhledně já. Přišlo kolem šedesáti lidí, což pro mě bylo překvapení. Musel jsem je i korigovat, aby jich šel na ochoz předepsaný počet –osm. Vše proběhlo hladce, ale občas někdo žádal nějaké občerstvení, a tak jsem se rozhodl, že na příští víkend koupím nějaké limonády a sušenky.

 

 

Tak se stalo. V pátek jsem zajel až k rozhledně autem a odnesl občerstvení do místnosti – už předtím tam bylo málo místa a teď jsem si vymyslel ještě tohle. První návštěvníci byli netradiční – Japonec a dva Češi. Japonce jsem požádal o zápis do památné knihy a údajně tam japonsky napsal: „První Japonec, který vystoupal na tuto věž.“ Nemůžu to nijak ověřit, slovník Japonštiny nemám, ale asi nelhal. Jinak zbytek dne proběhl v klidu, zastavilo se pár houbařů, rodičů s dětmi, turistů, cyklistů atd.

 

 

Sobota se velmi vydařila. Sluníčko pěkně hřálo a lidé se jen hrnuli. Prodal jsem i nějaké občerstvení. Několika návštěvníkům popsal, co je vidět z věže.

 

 

V neděli ráno jsem na první zájemce čekal nějakou dobu. Přesto jsem sváděl vnitřní boj ohledně cedulek, které pan Duchoslav instaloval v areálu rozhledny. Jejich smysl je v tom, že mají odstrašit potencionální nelegální návštěvníky, kteří přelezou hrazení. Forma nápisů je sice pro někoho vtipná, ale stejně jsem měl divný pocit, když si to někdo přečetl a podíval se na mě. Jednu cedulku jsem odstranil. Vybízela návštěvníky k tomu, aby spočítali schody a výsledek oznámili obsluze rozhledy. Většinou se to každému, kdo počítal, podařilo (131 schodů) a  pln očekávání spěchal pro slíbenou odměnu. Bohužel mi pan Duchoslav neřekl, co má úspěšným řešitelům této soutěže poskytovat. Tak jsem po dvacáté žádosti o odměnu cedulku strhnul. Jinak den byl úspěšný, návštěvnost zase vyšší něž minulé dny a já jsem v sobě objevil zvláštní pocit – totiž, že se na další den na rozhledně vlastně docela těším.

 

 

Neděle přinesla nejvyšší počet návštěvníků, myslím něco kolem devadesáti. V jednu chvíli jsem nestačil trhat lístky a zároveň hlídat zavazadla, která mi do péče svěřili před výstupem návštěvníci. Když jsem se blížil po polední přestávce k bráně rozhledny, čekalo na mě už deset nedočkavých lidí, kteří vzali výstup útokem. Jelikož jsem se celé dny učil na rozhledně na státnice, čas mi uběhl neuvěřitelně rychle a než jsem se nadál, tak jsem zavíral vstupní vrata. Po skončení pracovní doby jsem ještě vyrazil nově instalovat dvě nové šipky – jednu na Lhotku a druhou na rozcestí k parkovišti.

 

 

Týden uběhl jako voda a zase jsem v pátek 21. září seděl v malé místnůstce u rozhledy. Počasí zase bylo pěkné – lidé kupovali i mé občerstvení, včetně „Lhoteckého medu“, který nasbíraly naše včely z okolních lesů a polí.

 

 

V sobotu jsem měl zase problém s obsazením rozhledy – soutěž v Hýskově. Přemluvil jsem přítelkyni, ale měl jsem obavu ji tam nechat celé dopoledne samotnou. Tak jsem poprosil matku, aby se na ni zašla podívat a přinesla ji nějaké občerstvení. Hasičská soutěž v Hýskově se neočekávaně protáhla, a tak tam musela přítelkyně zůstat až do třetí odpoledne. Potom jsem ji odvezl a rozhlednu převzal. Ke sklonku pracovní doby vznikla mezi návštěvníky menší rozmíška kvůli předbíhání – utvořila se kvůli počtu lidí fronta. Naštěstí se jim dalo domluvit.

 

 

Neděle byla poklidná. Ráno přišlo devatenáct dětí, možná to byl oddíl skautů, ale kdo ví. Odpoledne přišel rekordní počet lidí – kolem sto dvaceti! Bylo to díky perfektnímu počasí, které vyhnalo kolaře (a nejenom je) z domovů na výlety. Ovšem slunečné počasí neznamená vůbec pěknou viditelnost. Díky horkému vzduchu se vytvoří nad krajinou opar, který znemožňuje vidět daleko. Pro pozorování je lepší počasí chladnější a menší větřík.

 

 

Poslední pátek mé služby byl poznamenán nepěkným počasím – pršelo. Musel jsem tedy dopoledne nechat rozhlednu zavřenou, protože za deště je podle provozního řádu zakázané nahoru někoho pouštět. Odpoledne po dešti jsem na rozhlednu vyrazil – pustil jsem několik návštěvníků, ale pak se zvedl vítr a začalo zase pršet. Raději jsem rozhlednu předčasně uzavřel.

 

 

V sobotu bylo celkem chladnu, také moc lidí nepřišlo. Měl jsem půlhodinovou konverzaci s jedním turistou o věcech, které je potřeba na rozhledně vylepšit – mapka, dřevěné turistické známky, jiný pohled a tak. Ve tři hodiny přišel zvláštní muž, který na ochozu vydržel až do zavírací doby – celé dvě hodiny!

 

Poslední den mé služby se opravdu vyvedl. Návštěvníků bylo požehnaně, kolem stovky a samí slušní lidé. Ráno zašel poklábosit i pan Duchoslav a vyprávěl o zážitcích, kterých se mu dostalo za jeho působení na rozhledně. Musím napsat, že když jsem zavíral bránu a viděl odcházet poslední návštěvníky, měl jsem mírně sentimentální pocity. Děkuju Ti rozhledno za pěkné zážitky, snad se nevidíme naposledy!!!

 

 

 

 Dalibor Bartoš

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dobrý den

(Tomáš Kožušník, 27. 7. 2017 12:17)

Pane Bartoši, vynikající reportáž, děkuji za ni. Jenom nevidím nic až zas tak zvláštního na tom, že někdo vydrží na rozhledně i dvě hodiny. Naše země je prostě krásná.

Prosím o svolení

(Václav Burle, 16. 9. 2011 10:23)

Vážený pane Bartoš, žádám Vás o svolení abych mohl tento vynikající text uveřejnit na burle.blog.cz v článku rozhledna Lhotka. Děkuji

Re: Prosím o svolení

(Bartoš, 16. 9. 2011 11:25)

Dobrý den,
samozřejmě, k publikaci dávám svůj souhlas, jsem rád, že se Vám to líbí :). Hezký den!
Dalibor Bartoš

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA